Česká horolezecká expedice  
Lhotse 2006  
::  

»»  english version  česká verze  
   úvod | expedice | vzkazy | členové | lhotse | fotogalerie | odkazy | spolupráce | k oblíbeným | kontakt  


Nejnovější zprávy   

kompletní zpravodajství přímo z expedice - archiv původních článků


12.5. 2006
Pro všechny přátele Pavla Kalného
Pavel Kalný se ze své poslední expedice nevrátí.

9.5. v odpolednich hodinach se zritil asi 200 vyskovych metru kuloarem v zapadni stene Lhotse ( 8300m-8100m). Pad jako zazrakem prezil, zastavil ho hluboky snih ve spodni casti kuloaru. Pravdepodobne ale utrpel vnitrni zraneni.

10.5. Asi 30 Sherpu se snazilo Pavla spustit na dno udoli West CWM do 6500m, odkud by byla za idealnich podminek moznost zachrany vrtulnikem. Vrtulnik byl pripraveny v Kathmandu. Po celou dobu byl u Pavla lekar chilske expedice, ktery se snazil o nemozne, kazdy krok konzultoval s lekari dalsich expedic pomoci vysilacky. Pavla jsme spousteli doslova po centimetru, neznali jsme rozsah poraneni a Sherpove se snazili byt co nejsetrnejsi. Pavel byl na kyslikovem pristroji.
Zachrana se nepodarila. V jednu hodinu odpoledne jsme pres veskere usili ve vysce 7350m prohrali. Podle chilskeho doktora Sebastiana Pavel zemrel na kompletni vycerpani organizmu v kombinaci s vnitrnim poranenim zpusobenem padem z predchoziho dne, to vse ve vysce nad 7500m.

  • Chtěl bych poprosit novináře, aby respektovali uvedene skutecnosti a nedelali z tohoto nestesti senzaci. Pavel byl velky muz a bojoval statecne az do konce. Znali jsme se 17 let.
    |   Martin Minařík   |    Everest/Lhotse - základní tábor,   12.5. 2006



    11.5. 2006
    Expedice skončila úplně jinak, než jsme všichni čekali
    Hory jsou někdy opravdu nemilosrdné. Ještě včera jsme si možná neuměli představit, jak moc. Na everestnews.com, mounteverest.net a dalších polských a australských serverech se včera objevila zpráva o neštěstí jež se přihodilo České expedici na Lhotse. Nechtěl jsem uvěřit, že by to bylo možné. Bohužel, musím potvrdit, že Pavel nehodu v noci 9.5. 2006 nepřežil. Martin by měl být relativně v pořádku a na sestupu do základního tábora.

  • Díky vám všem, kdo jste drželi palce. A předem díky i za vaši ohleduplnost a rozumné chování. Nevynucujte si, prosím, další informace, podrobnosti zatím stejně nikdo neví. A v žádném případě neobtěžujte rodinu. Ještě jednou díky za pochopení.
    |   Karel Zelený   |    Hradec Králové,   11.5. 2006


    4.5. 2006
    Dnes jen krátká zpráva, čtvrtý den odpočíváme, vychází nám zatím vše perfektně, pocasi totiz nebylo nic moc, oteplilo se, vcera hodne foukalo i tady dole, nahore jsme jen videli jak vitr mete snih po hrebenech, nebylo by tam dobre. Dnes se povetri uklidnilo, uz mame nabalene veci nahoru a zitra se svitanim vyrazime.
    Ledovec pod nami pracuje, hlavne v noci nas provazi neustale praskani, jak se pomalu, ale preci cela ledova masa plazi do udoli. Odtavaji take ledove nozky pod kameny, ktere jako ruzne velke hriby stoji vsude kolem a kazdou chvili nejaky ten hribek spadne. Je to zajimave pozorovat ze stanu, kde nasi hosi perfektne vari. Prave jsme naucil Tembu bramboraky, uz to voni, za chvili zase bude jedna z tech svetlejsich chvil expedice.
    |   Pavel   |    Everest/Lhotse Basecamp,   4.5. 2006

  • Nakonec jsme přece jenom zabalili i další stan - ten úplně nejmenší, ktery podle potreby postavime 8100m pod Messnerovym kuloarem, ktery konci na vrsku Lhotse 8505m vysoko. Puvodne jsem uvazoval jit primo z trojky, ale v kuloaru muze byt dost nafoukaneho snehu, tak se tam muzeme zdrzet.
    Kazdopadne nejpozdeji za uplnku jsme zpatky :)
    Tak nam drzte palce!
    |   Martin   |    Everest/Lhotse Basecamp,   4.5. 2006


    1.5. 2006
    Souhrnná zpráva z našeho druhého výletu do bezkyslíkových krajů.
    27.4. rano jsme znovu prosli vzhuru ledopadem, tentokrat zcela v klidu a take subjektivne v pohode, tedy aklimatizovani. Cas byl nesrovnatelne rychlejsi a prvni pocity nedostatku dechu se objevily az nad hranou se vstupem do West Cwmu. Prvni tabor jsme planovite minuli a prosli rovnou do dvojky, kde nam stoji stan. Noc tam nebyla nic moc, ale rano jsme prekvapive meli i chut k jidlu a dali bujonek a kus slaniny. Chute i vune se tady rychle meni a tak to, co nam pred tydnem neprekonatelne smrdelo,nam ted prislo naopak velmi k chuti. Jo stava se, ze s vyskou je clovek schopen nektera jidla pozrit jen jednou. Dvojku jsme na to prozretelne vybavili od sladkeho az po premrzly cesnek. Poupravili jsme tabor, hlavne podlozi stanu, aby priste nebylo nutno hledat anatomicke polohy mezi sutry a vse jsme poradne upevnili proti vetru. Kolem 14. jsme vyrazili smerem ke trojce, planovali jsme se tak vyhnout nejprudsimu slunci,ktere je tady nekdy opravdu znicujici. Po celkem dlouhe ledovcove plani jsme zacali postupovat strme vzhuru po fixech ledovym svahem. Strida se tam vodni led se snehovymi useky. Zacalo poradne prituhovat, koncetiny tuhly rychleji nez pribyvaly vyskove metry a tak jsme vzali za vdek preveji v trhline, kde jsme ukotvili stan vsim, co bylo po ruce. Na to, ze ctvrtina stanu visela ze svahu a v ni obcas visel i ja, tak se nakonec noc dala prezit obstojne.
    28.4. Rano nas vzbudilo trhani za stan zpusobene postupujicimi Sherpy, protoze v noci jsme mimo jine ukotvili stan i do fixniho lana. Vitalo nas slunicko a taky nedostatek kysliku. Po umornem baleni a obouvani jsme dolezli jen tech asi 100 vyskovych metru do mist, kde jiz Sherpove postavily stany pro polskou a korejskou expedici. Minimum mista ve strmem svahu shora ohranicenem ledovou stenou bylo dokonce rozparcelovano provazkem, mista je tu malo. No ale nas ministan se vejde vsude. Z bilych jsme byli ve trojce prvni. Kopani mista pro stan nam dalo zabrat, stridave jsem umdlevali u lopaty a usinali vsede na baglu. Tedy aspon ja obcas ztracel pojem o case. Ale na vse bylo casu dost a tak jsme stacili hezkych par hodin prolezet ve stanu, nez se objevil prvni z Polaku - Janusz. Zjistili jsme, ze jsme opet sousede, ta rada stanu, co byla za zelenym provazkem, patrila totiz jejich vyprave. Janusz hned neopominul poznamenat, ze ten provazek je preci zelenej a zelena hranice je od toho, aby se prochazela. Po chvili jeste dorazil Rus Jurij, co patri k jejich vyprave a tak slovanska vzajemnost byla uplna. Zdaleka se vsemi se tady takhle vychazet neda. Noc byla pak celkem krusna. V 7200 m.n.m., o co min kysliku, o to vetsi zima, vitr jak svina. < pozn. pro Jirku Zelenaka - noc podobna te pod vrskem Mt. Loganu vloni, kdy se prostor ve stanu minimalizuje a clovek se budi s pocitem, ze je pod lavinou>
    30.4. Ale celkem jsme chvili i spali, jen rano vylezt z ty hromady snehu, pohledat vse potrebne pod zasypanym stanem a premluvit se k odzipovani stanu nam trvalo par hodin. Venku bylo prekvapive slunce, v noci ani neprisnezilo, slo jen o vetrnou bouri, ktera behem dopoledne doznela. Snecim tempem jsme odhrabali stan, vse upevnili, sbalili a dokonce i neco navarili. Co se dalo ponechat na miste, to jsme ponechali jiz pro vrcholovy utok, zajistili proti vetru jak nejlip slo a zahajili jsme bleskovy sestup. Po fixech jsme vyklesali velmi rychle a po plani v poctivych 6500 jsme bezeli uz jak kamzici, kysliku vsude primo prebyvalo. Ve dvojce jsme nepohrdli pozvanim Chilanu na caj a polevku. Trochu jsme jeste prebalili veci u naseho stanu - mame ve vsech taborech jednoznacne nejmensi zazemi, o to rychleji vsak postupujeme proti mamutim vypravam, ktere maji ve dvojce bezne kuchare, vytapene velke stany, armady Sherpu, kteri denne postupuji nahoru a dolu, nosi dalsi a dalsi zasoby a nahore pripravuji dalsi tabory. Sestup dal byl bleskovy, ledopad se za tech par dni opet zmenil, pribylo ruzne spadlych bloku, ne vsak uz nic srovnatelneho se sesuvem pred tydnem. I dolni cast ledovce se zmenila, pribylo zamrzlych jezirek, krajina pripominajici spis Arktidu. Zdalky uz na nas maval Namka s pripravenym teplym pitim. Nastala opet nejlepsi cast vyletu.
    |   Pavel   |    Everest/Lhotse Basecamp,   1.5. 2006

  • Tak, jak se z tábora c 2 postupně stává věrná kopie základního tábora, tak my postupujeme svým tempem. Podminky zatim preji, sil je dost. Nejvic kamaradu mame mezi Sherpy, jinak jsme za exoty. Nikdo dalsi si sam vynasky nedela, snad s cestnou vyjimkou Itala Simona Mora. Alpinismus se tady uz ani nepredstira. Cepri by jenom mohli vymyslet jiny zpusob zasobovani vyskovych taboru. Sherpove, kteri denne prochazi ledopadem riskuji mnohem vic nez my vsichni dohromady, kteri tam projdeme jen nekolikrat. Kdyz je nekdo liny si uvarit 6000m vysoko, mel by jet ze severni strany, tam yaci vynesou vsechno az pod Severni sedlo. Ja si vubec nedovedu predstavit, ze bych mel Tembovi obout macky a vyhnat ho do ledopadu.
    Mame tedy za sebou druhy a posledni aklimatizacni vylet. Kazdy dalsi uz bude pokus o vrsek. V tabore 2 a 3 mame po jednom stanu, jidlo a plyn, vsechno co potrebujeme. A jestli se nenajde svycarsky horsky vudce, korejsky politruk nebo cesky bezdomovec, ktery stan "vycisti", neni treba vzit vic nez perovku a po povinnem odpocinku vyrazit.
    Tak, jak se meni ledopad, meni se i obsazeni zakladniho tabora. Jsme trochu mimo hlavni ulici, mame prehled jenom o cinnosti Noru a polske expedice, kterou jsme pojmenovali "Snehurka a sedm trpasliku". Viking Swen rad vzpomina na setkani s ceskymi expedicemi z minulosti ( hlavne s zenskym doprovodem techto expedic). No a Polaci, to je parta bodrych tatiku, kterou by clovek ocekaval v krcme nekde v Zakopanem. Veli jim hvezda, filmova nebo nevim jaka, ale vsechno se toci okolo ni. Proto ten pribeh o Snehurce.
    Pri poslednim vystupu ledopadem nas az po prvni zebriky doprovazel sherpsky pes. Ocekavali jsme ho i pri navratu, ale uz se neobjevil. Dneska nam doslo proc. Objevila se korejska expedice ( doufame, ze pes zmizel vcas, dnes uz by mohlo byt pozde). Jedna se o expedici, ktera ma udajne uklidit Everest. Rano jim vrtulnik privezl zasoby, zitra se ma znovu objevit s cerstvou zeleninou. Ten, kdo nekdy byl v Nepalu vi, ze neco jako klasicke smetiste tady neexistuje. Vsechno se pouziva do uplneho zniceni, firma, ktera by otevrela kseft na recyklaci, by musela dalsi den zkrachovat. V udoli se stavi krasne kamenne domy, kamen se osekava rucne. Drobne zbytky se pouzivaji na zpevneni cesticek. Nic se nevyhodi. Na Everestu je to velmi podobne. Vsechno, co ma byt minimalni hodnotu Sherpove snesou a vyuziji. Prazdne kyslikove bomby jsou vratne, za ne v Kathmandu dostanou penize.Na kopci zustavaji jenom cary roztrhanych stanu a polamane tycky. A neco mrtvol, o ktere se postaraji havrani, laviny a nakonec ledovcove trhliny. Uklizet na Everestu proste neni co !
    Urcite je to ale genialni tah vuci sponzorum, zpravu ostatne prevzali vsechny televize i noviny. A laciny zpusob, jak se dostat na Everest. Ale treba to jenom bylo spatne z korejstiny prelozeno. Nejvetsi svincik totiz zustava po expedicich cinskych a korejskych. Treba chteli jenom napsat, ze letos uklidi sami po sobe.
    Jdeme privazat stan, aby nam ho vrtulnik se zeleninou pro Korejce neodnesl.
    |   Martin   |    Everest/Lhotse Basecamp,   1.5. 2006


    26.4. 2006
    Od pondělí tři dny odpočíváme. Mažeme si zpuchýřnatělý huby, kluci nás dobře krmí, chystáme se znovu zítra do ledopádu. Je pořád celkem zima včera sněžilo, stále jsou tady vánoce. Dnes fouká vítr od Tibetu, takže je stabilněji, slunce, ale teplota ani přes den nad nulu nepůjde.
    |   Pavel   |    Everest/Lhotse Basecamp,   26.4. 2006

  • Nebereme nahoru telefon - jsem pověrčivý. Můžeme být mimo 3-5 dní. O vršek se určitě zatím pokoušet nebudeme, ale budeme se snažit vynést vercajk a přespat co nejvýše.
    |   Martin   |    Everest/Lhotse Basecamp,   26.4. 2006


    24.4. 2006
    Everest se někdy chová jako jednooký Kyklop, který občas náhodně hrábne do davu a vybere si oběť bez ohledu na národnost, věk nebo zkušenosti. Jinak nejde popsat to, co se stalo našim čtyřem slovenským kamarádům před 18 lety, když po tom, co v tom nejlepším možném stylu vylezli jihozápadní stěnu, zmizeli beze stopy na sestupové cestě v bouři. Na cestě, kterou v sezóně Sherpové denně vyvlečou na vršek desítky lidí. Už tam byl slepý, chromý, hrbatý, nymfomanka a bezdomovec.
    Stejně tak jde těžko pochopit to, co se stalo před čtyřmi dny v ledopádu Khumbu třem Sherpům ze Solo Khumbu. Ledovec se pohybuje svým tempem. 21.4. ráno se pohnul, možná jenom o milimetr. Bylo to ale dost na to, aby strčil do velkých ledovcových věží, které následně způsobily dominový efekt. V délce téměř půl kilometru všechno spadlo. A ti tři Sherpové se zrovna pohybovali na nesprávném místě. Mohlo se to stát o 12 hodin dříve a zůstalo by tam 10 Poláků. Nebo o dvě hodiny později a zůstali by tam 2 Češi. Není nám z toho vůbec do smíchu.
    Život jde dál, ledovcem dál chodí denně stovky lidí.
    Budeme tam muset ještě nejmíň dvakrát, máme postavenou dvojku ve výšce 6400m, několik dní teď budeme odpočívat v péči našich skvělých Sherpů - kuchařů, Temby a Namky.
    |   Martin   |    Everest/Lhotse Basecamp,   24.4. 2006

  • Tak dnes nám začíná několik dní pohody, kdy hřejeme nohy v lavoru, vybíráme si z dobrůtek podávaných nám našimi skvělými kuchaři a jen pohled vzhůru do ledopádu připomíná události posledních dní. Ano, dokonce i z B.C. je patrné, že celý ledovec se změnil, horní hrana,která bude na našich původních snímcích, tam dnes už prostě ze dvou třetin není. Vykrojeno je až vysoko do modrých ledů spadajících z úbočí Mt. Everestu. Včera jsme se vrátili po třech dnech nejedení, nespaní a vůbec celkové z výšky dodrbaní dolů do nyní již pro nás kyslíkem překypujících 5200m.n.m. . Ale zpět k popisu našeho postupu: 21.4. jsme ledopádem došli nad jeho nově zformovanou hranu a v 6100 metrech "přespali" v táboře 1. Další den pak následoval postup mírně stoupajícím West Cwmem ve vysilujícím žáru slunce do 6400 metru vysokého tábora 2. Nocovali jsme tam sami, stihli jsme stan postavit těsně s přicházejícím sněžením, noc pak byla klidná bez větru, ráno pohodové sluníčko. Posunuli jsme tábor ještě o pár desítek metrů výš, kde jsme pak zanechali ukotvený stan s věcmi a byli rádi, že můžeme sestoupit. Do B.C. to vyšlo krásně před západ slunce a bylo úžasné, když Namka došel naproti s teplým pitím až k místu, kde jsme se doslova vyplazili z ledovce.
    |   Pavel   |    Everest/Lhotse Basecamp,   24.4. 2006

    19.4. 2006
    Tak včera ráno jsme chtěli vyrazit nahoru ledopádem, nicméně už v noci začalo hustě sněžit a ráno jsme se prohrabávali ze stanu.
    Včerejšek tedy byl ve znamení čekání na počasí, nic příjemného, kosa jak sviňa, bílá tma všude kolem. Dnes už to je lepší, oteplilo se, právě ustalo sněžení a asi 30 nového rychle sublimuje. Zítra zřejmě sestoupí skupiny, které byly už v jedničce, sněhu je tam po pás a dle relace Šerpové prohlásili, že se jít nedá, tedy to se jít opravdu nedá.
    Navázali jsme družbu s Poláky, co jdou na Everest. Právě jsme pospravili solární panel, takže lze psát. Po všech složitých sborkách a rozborkách to chtělo jen přeložit a slepit páskou.
    |   Pavel   |    Everest/Lhotse Basecamp,   19.4. 2006

    17.4. 2006
    Od chvíle, kdy dorazila naše karavana jaků, je nám opět o něco veseleji. Hned večer v Thukle kolem roztopených kamen v multinárodní společnosti byl díky moravskému voňavému destilátu veselejší. Další den jsme došli do Gorak Shep, 5100 m. n.m. přímo pod Kala Patarem, odkud je výborný výhled na Mt. Everest.
    15.4. jsme pak došli zbývající kousek do základního tábora (5300 m.n.m.), kde Temba již měl vybudovaný společenský stan a kuchyni. Vítal nás již servírovaným obědem o několika chodech. S výškou se vyrovnáváme celkem dobře a chuť nám opravdu nechybí, je to tady taková malá výkrmna, no koneckonců proto jsme sem také jeli. Dnes odpočíváme, vyrovnáváme výšku, zvykáme si na několik desítek stupňů výkyvu mezi slunečným dnem a nocí. V noci občas prohučí v dálce vlak - jak padají ledové seraky. Cesta ledopádem Khumbu by měla být dle posledních referencí O.K., dnes razilo nahoru několik expedic. Nás to čeká asi tak pozítří dovolí-li počasí. Momentálně basem zní mistrovy písně na solární pohon a tak nám po smaženém sýru a zeleninovém salátku u čaje je opravdu jako po svátečním obědě doma u kamen.
    |   Pavel   |    Everest-Lhotse (společný) Basecamp,   17.4. 2006

  • Temba opět potvrzuje kvality nejvyšší. Ne jenom, že se musel dvakrát vrátit do Lukly, přebalit a přivést yaky, v Dhukle nás dohnal a předehnal. Když jsme přišli do základního tábora, prakticky už bylo všechno připraveno. Ale abych nezapomněl, Temba má výborného pomocníka - Namku. Nechápu jak to dělá, i po týdnu pochodu má vyžehlené kalhoty. Proti Tibetu, je to jako Středozemí. Fouká málo a je teplo (tedy, na stole nezamrzaji lahvičky s různými dobrotami). Expedic je tu dost, většinou na Everest, ale je tu víc místa, tak máme soukromí, na druhé straně Everestu neznámá věc.
    Z velkých es je tady Simone Moro a spousta Sherpů, které jsem potkal už loni. Zítra je Velikonoční pondělí, my budeme mít Puju - budhistickou slavnost na usmíření bohů. Máme letos 2 týdny zpoždění. Loni jsem se v těchto hodinách už vracel z vršku Cho - Oju. Tak zdar.
    |   Martin   |    Everest-Lhotse (společný) Basecamp,   17.4. 2006


    13.4. 2006
    Zpráva z cesty údolím, kde se doba skleněná změnila v plechovou.
    Od Namche dál totiž již nejsou povoleny lahve a tak Everesty byly nahrazeny jen Mt. Everestem, který se objevil na obzoru po vystoupání do Tengboche, našeho dalšího tábora při velkém klášteře téhož jména. Cesta vedla rododendronovým lesem, okolní šestitisícové velikány jako by na dosah. Celému údolí vévodí Ama Dablam. Cestou z Tengboche jsme potkali partu fotografů ze Šumavy, jak vidět svět je malý. Dále stoupáme mezi rododendrony do Dingboche, malé to osady, kde už je celkem zima. V kamnech na jačí suchý pohon se topí vždy až na setmění, do té doby je třeba vydržet s čajem. Stále máme jen pár věcí, co jsme vzali do příruční tašky do letadla, jaci s našimi všemi věcmi jsou stále v nedohlednu. Bohužel nesou také veškerou slivovici. A tak jsme odkázáni jen na plechovky licenčniho piva San Miguel. Na každém noclehu se od Lukly potkáváme s Evou a Kubou z Košic a tak atmosféra u kamen je vždy asi jako,když se sedí na tatranské chatě, jen slaninka chybí, je totiž také v sudech. Nad námi se tyčí Lhotse, se svou mohutnou jižní stěnou, měsíc je v úplňku a tak i v noci vidíme perfektní panoramata hor. Spaní jsme měli přímo pod Ama Dablamem. Dnes jsme popošli do 4600 m.n.m., do Thukly. S aklimatizací nemáme nejmenší problémy, jen stale nervózněji vyhlížíme jaky se zásobami. Okolo kamen, kde právě zahořel jačí trus, sedíme dokola se Šerpíky a necháváme si zdát o tom jaké by to bylo,kdyby už dorazila ta slivovička. Zítra plánujeme postup do Gorak Shepu v 5100 metrech.
    |   Pavel   |    Thukla,   13.4. 2006

  • Tak dobrá zpráva na konec. Je těsně před setměním a naši yaci právě dorazili. Takže dnes večer bude určitě veselo! Solo Khumbu je nejkrásnější horské údolí, které jsem v Nepálu prošel a možná ne jenom v Nepálu. Kopců tu není tolik jako když se prochází ledovcem Baltoro v Pákistánu, ale tam zase nic neroste a hlavně tam nejsou skvělí Sherpové.
    |   Martin   |    Thukla,   13.4. 2006

    10.4. 2006
    Zdravíme všechny z Namche Bazaru, kde máme odpočinkový den, což se rovná absolutní veget nejvegetovatější.
    Dnes je asi poslední možnost poslat podrobnější report, před odchodem do základního tábora, tak to využijeme. V KTM jsme zvladli v patek vecer navstevu hospody u Toma a Jerryho. V ramci vyjimecneho stavu bylo nutno vstoupit zadnim vchodem, ale zadarilo se. Cestou v budove se povedl navstivit holic, kde se v ramci tradice ceskych expedic konal sestrih dohola, tedy vytvoreni sucheho zipu na hlave, aby cepice dobre drzela. U T.&J. pak nasledovalo nekolikanasobne prelezeni Everestu ( znacka mistniho velmi dobreho piva asi 14 stupnu v 0,7 l lahvich). Pred 23. hodinou nas obsluha upozornila na to, ze je treba opustit lokal, protoze zacne zakaz vychazeni. Slo ale spise jen o slovni hricku, evidentni bylo, ze hospoda jede dal. Vtom se u naseho stolu objevil neznamy borec a ze pry jestli nahodou nejsme Cesi, co jdou na Lhotse. Byl to Nor z expedice, se kterou mame spolecny permit. Pokracovalo se u jejich stolu jeste s Rudou Svarickem ( znamy brnensky polarnik a alpinista), ktery se vracel z pod Cho Oyu a stezoval si na nejake choroby, pro ktere nesel nahoru. Presvedcovali jsem ho az do 3. hodiny ranni, at se vrati. Je jasne, ze Norove budou velmi silnymi partnery... Tedy alespon co se konzumace alkoholu vseho druhu tyce. Stacili jsme jim jen v pivnich disciplinach, jinak oni v klidu stihali jeste gin toniky s tim, ze tonici zustavaly na stole neotevreni. Starsi Nor je zkuseny alpinista, do Himalaji jezdi uz 30 let a je dobry kamarad Josky Nezerky. Zakaz nezakaz kolem 3. hodiny jsme Nory opustili a v pohode se vratili na hotel, protoze samozrejme vsechny zakazy se tady dodrzuji po asijsku. Norove pak pokracovali az do pul seste. Rano jsme letadlo stihli a preleteli do Lukly, kde se pred nami objevila v prudkem svahu kraticka runway doslova vyriznuta v horach. Nase pilotka to uspesne ubrzdila, tak tedy pokracujeme dal.
    Runway zacina pogumovanym asfaltem primo nad skalnim svahem a konci vhloubenim, kde se dobrzdi, kus couvne a zajede bokem na odstavnou plochu. Kdyz je pocasi, tak doseda jedno letadlo za druhym a zase hned vse odleta do KTM. Je treba otacet co nejrychleji nez prijde oblacnost. Navigace tady je jen vlastnim zrakem. V Lukle nas cekal Temba nas verny kuchar a vsestranne oddany pomocnik. Martinovi se osvedcil jiz na trech expedicich. Sudy a cargem bohuzel zatim nedorazily. V necelych 3000 metrech n.m. nam bylo celkem prijemne, v hotelu se o nas perfektne starali. Nad Luklou jsou vsude rozkvetle rododendrony a kolem pak zasnezene vrcholy. Sudy s materialem nedorazily ani dalsi rano, priletel ale nas dalsi pruvodce, mladicky Namka, se kterym jsme vyrazili udolim reky Dudh Koshi vzhuru. Cesta je lemovana obcerstvovacimi stanicemi a tak neni opet problem prelezt dalsi a dalsi Everest v kazde zatacce. Vsude je bujna vegetace, mohutne borovice, rododendrony a nad nimi vysoke skalni steny s vodopady. Reky se prekonavaji po vysutych mostech ve vysi mnoha desitek metru. Potkavame karavany jaku. Nasi karavanu 15 jaku a peti nosicu vypravi Temba za nami az dorazi nase veci. Zatim mame jen spacak a par drobnosti. V zaveru cesta prudce stoupa od reky do Namche, kde mame bydleni v cistounkem Namche Hotelu. Vyskomer mi na posteli ukazuje 3400m a dole v nalevne je 3396. Aklimatizujeme u peprmintoveho caje a Tuborga, spatna zprava je, ze Everest skoncil, vys v udoli jsou jiz zakazane sklenene lahve, jenom plechovky. Takze ten pristi Everest bude uz jen ten co uvidime zitra na pochodu ke klasteru Temboche.
    |   Pavel   |    Namche Bazar,   10.4. 2006

  • Dodatek od Martina - Samé dobré zprávy
    Po dvou minulych expedicich v Cinou okupovanem Tibetu se citim jako v raji. Na letisti se imigracni urednik nepta, proc sem jedu, je mu to jasne, jedu sem proto, ze to tady mam rad. Celnika nezajimame. Vsichni se usmivaji. Vsichni nas zdravi. Psi se line povaluji u domecku a na nikoho neutoci. Piva je dost a chutna. Kuchari v hospodach umi varit. Potkani nepobihaji po stolech a je tu mistnost, ktere se rika WC ( Cinani v Tibetu s oblibou serou ze strech.....pry nova velmoc). Lukla je pevnost, ktera mi pripomina izraelskou Massadu, po zuby ozbrojena bezpecne chrani udoli Solo Khumbu pred rudou luzou (oficialne si rikaji maoisti). A Sherpove jsou nejlepsi ( pilotka naseho maleho letadla k nim samozrejme patri).
    Zprava pro stamgasty od T&J. Ceska vlajka ( tu, kterou jsme jim venovali po navratu z Kangchenjungy 2003) je na cestnem miste vzadu u kulecniku a je zaramovana ! Teto cti se nedostalo ani vlajce britske o novozealandske uz vubec nemluvim). A v hotelu Himalaya Lodge v Lukle je privitani i v ceskem jazyce ( vedle nemeckeho, francouzskeho a italskeho). A v udoli se dodneska vzpomina na slavne expedice z minulych let. Na Mirka Smida a jeho solo na Ama Dablam, na velke expedice v jizni stene Lhotse a jihozapadni stene Everestu. Jsme vitani.
    |   Martin   |    Namche Bazar,   10.4. 2006

    9.4. 2006
    Jsme v pořádku, dneska odpočíváme v Namche Bazzaru - hlavím městě všech himalájských horolezců.
    Zatím to ani není expedice ale výletík, všude čisto, žádné krysy v restauraci, pivní občerstvovací stanice na každém kroku, stejk z jaka každý večer. Žijeme jako na zámku, jen ať to trvá věčně.
    Internet je tady už dražší, takže víc napíšeme za několik dní jak dorazíme do základního tábora.
    |   Martin a Pavel   |    Namche Bazar,   9.4. 2006

    6.4. 2006
    Zdravíme všechny z Káthmandú.
    Všechno je tady jako vždycky, pomalí celníci, noční hlídky, o půlnoci nikdo nikde. Ale internet a pivo přímo v hotelu (Tashi Dele), pivo jak je zvykem v lahvích 0,7l.
    Další 3 dny má být generální stávka, ale jako všechno v Nepálu, nic není tak žhavé, jak to vypadá. V sobotu bychom měli odletět do Lukly, náš kuchař Temba už tam na nás čeká se spoustou zásob.
    Uvidíme, co bude zítra otevřeno, Tom & Jerry snad ano ! Taky je potřeba nechat si udělat himalájský sestřih vlasů.
    První dobrá zpráva, slivovici jsme provezli bez problémů a ani nám neúčtovali za nadváhu (celkem metrák na povolených 40kg, přiruční zavazadla prošla s menšími námitkami).
    Pohoda.
    |   Pavel a Martin   |    Káthmandú,   6.4. 2006



    Expedice Lhotse 2006

    Základní informace o české horolezecké expedici Lhotse 2006 - plán


  • Doprava tam:
    Expedice začíná 6.4. 2006 odletem z Vídně do Káthmandú.
    Následovat bude odlet do Lukly a odtud dále pěší pochod s jaky do základního tábora pod Mt. Everest.

  • Trek do základního tábora (B.C.):
    Tedy cesta údolím Solo Khumbu, na jehož konci se tyčí Lhotse i Mt. Everest. Pro přehled rovnou pár orientačních bodů na trase: Lukla, Namche Bazar, Tengboche, Dingboche, Lobuche, Kala Pattar, BC. Everest. Výškové převýšení je z 1.300 do 5.400 m.n.m. Pro lepší představu se nejdřív můžete podívat na podrobnou mapu. (Lukla je v poli E7, Everest BC - B9) »»

    Jak tedy přesně bude vypadat cesta do základního tábora (BC) pod Everestem? Z již zmíněné Lukly s jaky nesoucími naše vybavení mírně sestoupíme do vesnice Phakdink. Odtud začneme naopak mírně stoupat, většinou po pravém břehu řeky Dudh Kosi. Za zhruba 6 hodin bychom mohli dorazit do Monja, kde se dá sehnat slušné ubytování.
    Nyní nás čeká strmá pěšina plná nekonečných serpentin. Na konci hřebene leží vesnice Namche Bazar. Tohoto turistického centra dosáhneme asi po 4 hodinách. Poté nás čeká frekventovaná cesta do Thyangboche. Přejdeme malé sedlo a dorazíme na ostruhu. Odtud se by se nám měl otevřít pohled na celé údolí Solo Khumbu. Dále cesta klesá k lesu, poté do vesnice Phunki Tega (po pravé straně modlitební mlýnky), a pak znovu stoupá. Klášter Thyangboche je největším v údolí Khumbu. Nyní klesáme a následně stoupámě do vesnice Deboche, opět s velmi známým klášterem a zajímavou modlitební zdí. Potom postupujeme proti proudu řeky Imja Khola do Orso. Zde se cesta dělí, do Pheriche je to už jen 10 minut. Další den vyrazíme směr Phulong Karpo. V závěru ploché doliny se již objeví čelní moréna ledovce Khumbu. Poté vystoupáme po úbočí nevýrazného hřebene a přes prudký potok do vsi Dughla. Následně budeme pokračovat po levé straně morény ledovce Khumbu až do Lobuche. Z Lobuche vede vlevo od ledovce Khumbu cesta do Gorak Sherpu. Od něj pokračuje po dně vyschlého jezera až k hraně nedalekého ledovce. Na konci jezera je památník horolezců, kteří zahynuli na Mt. Everestu, za ním po odbočce doleva vstoupíme na ledovec pokrytý sutí. Cestu až do B.C. Everest značkuje dokonale jačí trus.

  • Tábory 1,2:
    Po dostatečné aklimatizaci v basu počítáme s přelezením ledopádu Khumbu do 6.000 m.n.m, kde by měl být zbudován 1. tábor, dále v 6.400 m.n.m 2. tábor pod JZ stěnou Mt. Everestu. To bude pravděpodobně první aklimatizační akce, po které bude následovat sestup do basu a regenerace.

  • Tábor 3:
    Druhá akce by měla směřovat přes tábor 1 a 2 do 7300 m.n.m., kde by měl být vybudován 3. tábor, následovat bude opět sestup.

  • výstup na vrchol a sestup:
    Potřetí budeme překonávat ledopád Khumbu s cílem dosáhnout vrcholu, tedy přes 3. tábor chceme zbudovat 4. tábor v 8100 m.n.m., varianty postupu jsou dvě, buď přes Jižní sedlo a pak traverzem, který se jeví poměrně obtížný nebo traverzem od Ženevské ostruhy. Ze čtyřky je šance dosáhnout vrcholu 8.516m., počítáme s postupem přes noc, následující den by měla být šance nejen dojít na vrchol, ale sestoupit až do 3. tábora, což je dost důležité protože v 8.000 výšce nelze obnovit síly.
    V západní stěně Lhotse by mělo jít o kombinaci skály a ledu, skalní úseky nad 8.000 hranicí dosahují místy III. stupeň obtížnosti.

    sponzor expedice
    partner expedice
           Vzkazy

    členům expedice přidávejte a čtěte zde
    »»


           Krátce
  • Copyright © 2006, Česká horolezecká expedice Lhotse 2006, všechna práva vyhrazena. | Přebírání materiálu není dovoleno bez předchozího svolení. | Design: Karel Zelený. | od 1.3. 2006 celkem návštěv |